Výlet do Jeseníku

Na náš výlet jsme se už dlouho těšili. Náladu nám jenom kazilo špatné počasí, neustále lilo jako z konve. Těžko bychom mohli absolvovat naplánované túry za takovýchto podmínek. V den našeho odjezdu jsme se probudili do usměvavého slunečního rána. Přesto o dobrodružství nebyla nouze. Hned na cestě do Písečné jsme zažili pěkné vzrůšo. Sotva jsme nasedli do vlaku, průvodčí nám oznámila, že na trati u Krnova došlo k nehodě. Náš vlak získal hodinové zpoždění, část cesty jsme museli absolvovat autobusy. Báli jsme se, že prohlídku jeskyně tak nestihneme. Štěstí stálo při nás, dorazili jsme včas.

V jeskyni Na Špičáku už na nás čekali. Její návštěvu jsme si mohli dovolit proto, že jako jediná má zajištěný bezbariérový přístup. Říká se jí také srdcová jeskyně, protože její chodby a průhledy mají tvar srdce, které tam vytvořila voda z ledovců. Na jaře roku 1888 tam pobýval Jára Cimrman.

Vlakem jsme dojeli do Jeseníku, kde už na nás čekali majitelé kempu, kteří nás odvezli do kempu Bobrovník. Ubytovali jsme se na pokojích, prohlédli jsme si celý areál, nasbírali dříví na táborák a zašli jsme si na Kolibu, kde jsme se osvěžili nanuky a limonádou. Těsně před večeří dojel zbytek účastníků - paní Jitka a spol. Po dobré večeři jsme trávili večer hrou kroketu a pinpongu. U táboráku jsme vydrželi až do půlnoci.

Následující den po snídani jsme vyrazili do lesního baru v Horní Lipové. Sluníčko pěkně připékalo, postupně jsme odkládali své svršky, byli jsme vděční za příjemné osvěžení, které nám bar nabídl. Místo prodavačů tam byla kasička, kam se házely peníze. Nápoje se chladily v kádích, kde tekla voda z potoka. Turisté si tam opékali špekáčky na ohništi, zakoupit jsme si mohli také sladkosti. Nikoho ani nenapadlo si něco vzít bez placení. Zpáteční cesta z baru byla velmi náročná. Měli jsme velké štěstí, že tam byla paní Jitka se svým autem, do kterého jsme uložili svoje batohy a ještě se tam vešli ti, kteří už byli u konce se svými silami. Na vlakovém nádraží v Horní Lipové jsme navštívili muzeum Slezského semeringu. Mohli jsme tam shlédnout staré vlakové jízdenky se štípačkama, staré jízdní řády, vybavení průvodčího a výpravčího, starodávné lampy sloužící k signalizaci, cedule, zvonky, fotografie, razítka, výhybky, semafory atd. Protože bylo velké horko, rozložili jsme si ve stínu karimatky a hráli jsme hry.

Do Jeseníku jsme dorazili ve 3 hodiny odpoledne. Na náměstí jsme si dali vynikající oběd. A jako nášup na cestě zpátky ještě zmrzlinu. Přímým vlakem jsme dorazili do Opavy v půl osmé, kde už nás netrpělivě očekávali naši rodiče. Zbytek víkendu jsme leželi s nohama nahoře.

Byl to pěkný výlet.